Jaroslavovi je sedmdesát dva. Místo zahradničení a televize si našel koníček, který ho znovu nakopl k životu. V komoře objevil dva staré šicí stroje po manželce a napadlo ho, že by je mohl využít. Ne pro sebe, ale pro ženy, které přišly do jeho města z ciziny a potřebovaly se naučit něco nového. Založil šicí klub. A zjistil, že pomáhat druhým je nejlepší lék na samotu.
První setkání plné rukou a úsměvů
Jaroslav si pronajal malou místnost v komunitním centru. Přinesl stroje, pár látek, nůžky. Na první schůzku přišlo pět žen. Žádná neuměla dobře česky, komunikovali posunky a mobilním překladačem. Byla z toho legrace. Jedna žena ušila pytlík na bylinky, druhá poprvé navlékla nit sama. Jaroslav ten večer doma sám sobě řekl: „Tohle má smysl.“
„Nešlo mi o žádnou velkou filantropii. Chtěl jsem jen, aby ty stroje nehnily. A aby se ty dámy cítily užitečné. Výsledek? Za rok jsme měly plnou místnost.“
Od klubu k malé firmě
Dnes klub funguje třetím rokem. Ženy se naučily nejen šít, ale také stříhat podle střihů, opravovat oblečení a vyrábět jednoduché doplňky. Společně založily malou značku, prodávají své výrobky na farmářských trzích a šijí zakázky pro místní kavárny a školky. Několik z nich si našlo práci v textilní výrobě.
Jaroslav do klubu už jen občas nahlédne. Většinou už vedou schůzky samy ženy. „Můj plán vyšel. Ony už nepotřebují mě. Potřebovaly jen nakopnout. A to je ten nejlepší pocit – když zjistíš, že už bez tebe fungují.“
Stroje spojily světy
Jaroslavův příběh není o politice. Je o tom, že dva staré stroje dokázaly víc než tuny řečí. Ženy z různých zemí se naučily spolupracovat, domluvit se a vytvořit něco vlastního. A Jaroslav našel novou rodinu. Každý rok spolu pořádají vánoční besídku, kde si vyměňují dárky – ušité vlastníma rukama.
Říkají mi dědo. Já jim říkám moje švadlenky. Je nám spolu dobře. Už nejsem sám a ony nejsou samy. Starý šicí stroj spojil lidi, kteří by se jinak nikdy nepotkali. To je na tom to nejkrásnější.
Jaroslav, zakladatel šicího klubu
Inspirace pro ostatní seniory
Jaroslav dnes radí: „Nebojte se začít. Nemusíte mít peníze. Stačí mít chuť a jednu věc, kterou umíte. Třeba vařit, opravovat kola, plést. A podělit se o to s někým, kdo to ocení. Důchod nemusí být jen konec. Může to být začátek něčeho nového.“
Autor: Redakce Sponza
Fotografie: (ilustrační – senior u šicího stroje)
