Petr s Ivavou mohli jezdit každý rok k moři. Jejich příjmy jim to umožňovaly. Místo toho už pět let tráví dovolenou doma. Peníze, které by utratili za letenky a hotely, posílají na letní tábory pro nadané děti z regionů, kde nemají přístup k rozšířené výuce. Jejich koníčkem se stalo objevovat talenty a dávat jim prostor růst. A říkají, že je to baví víc než jakékoli all inclusive.
První tábor jako nápad u večeře
Před pěti lety seděli Ivan s Petrem u večeře a bilancovali. „Kam pojedeme letos?“ ptal se Petr. Ivana mlčela. Pak řekla: „Co kdybychom ty peníze dali někam, kde to opravdu změní život?“ Petr se nejdřív smál. Pak zvážněl. Jejich synovec je mimořádně nadaný matematik, ale škola mu nestačila. Rodiče neměli na speciální soustředění. Pomohli mu tehdy poprvé.
O rok později založili vlastní malý nadační fond. Cíl? Každé léto uspořádat týdenní tábor pro dvacet dětí z oblastí, kde chybí kroužky a mimoškolní aktivity. Nevybírají podle známek, ale podle zájmu a potenciálu.
Tábor, který vypadá jako prázdniny, ale učí víc než škola
První tábor byl skromný. Pronajatá chalupa, tři lektoři, program na míru. Děti stavěly roboty z lega, psaly povídky, řešily logické úlohy. Večer opékaly špekáčky. Nic převratného. Ale pro některé z nich to bylo poprvé, co se potkali s vrstevníky, kteří přemýšlejí stejně. Poprvé slyšeli, že být chytrý není divné.
„Jedna holka nám na konci napsala: ‚Děkuju, že jsem tři dny nemusela předstírat, že něčemu nerozumím.‘ To nám roztrhlo srdce,“ vzpomíná Ivana.
Dovolená? Tahle je mnohem lepší
Dnes už tábor trvá celý týden, kapacita stoupla na padesát dětí. Manželé na něm sami pracují jako organizátoři a kuchaři. Ivana učí výtvarku, Petr dílny programování. Místo pláže mají hromady papírů a rozbité roboty. Místo moře rozesmáté děti.
„Letos jsme místo Řecka koupili nové notebooky. A nelitujeme. Když vidíme ty dětské oči, když se jim podaří rozsvítit diodu nebo napsat první báseň – to je dovolená, kterou si nekoupíš,“ říká Petr.
Lidé se nás ptají, jestli nám není líto cestování. Není. Jeli jsme všude možně. Ale žádná vzpomínka z hotelu se nevyrovná tomu, když nám dvanáctiletý kluk napíše, že díky táboru začal věřit sám sobě. To je náš luxus.
Ivana a Petr, organizátoři táborů pro nadané děti
Inspirace pro ostatní
Manželé dnes předávají zkušenosti dalším lidem – radí, jak založit podobný fond, na co si dát pozor, kde hledat talenty. Jejich motto: „Nemusíte mít miliony. Stačí měsíční výpověď z cestovky a chuť udělat něco smysluplného.“
Autor: Redakce Sponza
Fotografie: (ilustrační – tábor dětí a organizátoři)
